Jak si představuji svoji budoucnost

Mám v hlavě pár nápadů, co bych chtěl po propuštění dělat. Ale dopředu člověk nikdy neví, co z plánů mu vyjde a co nikoliv. Když se podívám kolem sebe, tak mám v podstatě štěstí, protože mám rodinu, která při mně stojí a dovede mi odpustit. A tak nejen kvůli sobě, ale také kvůli svým blízkým se budu snažit žít tak, abych se už do vězení nedostal. Chtěl bych mít svůj vlastní byt, nemusí být nijak velký, ale abych prostě měl svůj domov. Samozřejmě si musím najít práci, protože za všechno se musí platit a já už chcí všechno zvládnout.

ROMAN F.

Svoji budoucnost vidím docela jasně. Pořídím si živnostenský list a budu podnikat ve stavebním oboru, protože o tyto práce je stále zájem. A budu se opravdu snažit, abych vše vynahradil své rodině, hlavně synovi, se kterým dneska mohu mluvit jenom po telefonu a dobře vím, že mu táta schází.

MILAN R.

Budoucnost, to je něco, o čem přemýšlím skoro každý den. Ovšem jedna věc jsou představy a druhá věc je jejich realizace. Dobře vím, že plány do budoucnosti mají skoro všichni lidé ve výkonu trestu, jenomže velké většině z nich se po pár dnech na svobodě úplně rozsypou. Častým problémem jsou drogy a spousta lidí se k nim na svobodě zase vrátí. Začnou se scházet s lidmi, s nimiž se vídali předtím, a vrátí se ke starému způsobu života. Už si nehledají práci, nebudují zázemí a jsou opět jednou nohou v kriminále.

Znám to i z vlastní zkušenosti. Už dvakrát jsem se ocitl po výkonu trestu na svobodě, pokaždé jsem sám sobě sliboval, že si najdu práci, že se budu starat o svoji malou dcerku a milující přítelkyni a že už nikdy nebudu krást. Opravdu jsem se pokaždé snažil práci si najít, ale když se mi to po dvou třech týdnech nepodařilo, zase jsem začal krást a nehleděl jsem na to, jak se moje přítelkyně kvůli tomu trápí. Doplatil jsem na to. Přítelkyně se se mnou rozešla, dokonce si nepřeje, abych se stýkal s dcerou. Bojí se, abych na ni neměl špatný vliv. Trápí mě to, svojí vlastní hloupostí jsem se připravil o to nejcennější, co jsem na světě měl – o svoji milovanou rodinu. To je ten nejhorší trest, jaký jsem mohl dostat.

Věřím však, že ještě není všechno ztracené. Proto jsem začal chodit do školy, abych získal vzdělání, abych měl výuční list, který mi jednou pomůže najít dobrou práci. Také bych si chtěl najít byt. Po propuštění mohu bydlet u své babičky, ale nechci ji být na obtíž, a tak vím, že se na vlastní nohy postavit musím. Chci se totiž podílel na výchově své dcery, chci pro ni být konečně dobrým tátou. A doufám, že mi bude odpuštěno.

TOMÁŠ K.

Z vězení  se vrátím ke své babičce, ale nechci u ní zůstat dlouho. Rád bych si pořídil vlastní byt a chtěl bych založit rodinu. Samozřejmě ze všeho nejdřív budu hledat práci, abych splatil všechny své dluhy a teprve pak se začnu věnovat svému osobnímu životu. Vám, že je důležité najít si dobrou partnerku, která bude spolehlivá a bude jednou dobrou mámou pro naše děti. Hlavně nesmí pít alkohol, moc dobře vím, jak dovede zkomplikovat a zničit život.

LUKÁŠ P.

Až vyjdu z vězení, v první řadě navštívím úřad práce a sociálku, abych si dal do pořádku všechny papíry. Vedle toho ale budu pracovat pro svého kamaráda, budu pro jeho firmu vykonávat řemeslnické práce, budu potřebovat slušný příjem, abych mohl konečně slušně žít. Chci si najít také partnerku, poohlédnu se po nějaké zkušenější, která už bude usazenější a bude mít na mě dobrý vliv. Když nám to bude klapat, určitě si pořídíme i nějakého potomka. Toho bych konečně chtěl vidět vyrůstat, protože dvě děti, které mám, jsem vlastní vinou vídával jen velmi málo.

VÁCLAV H.

Nechci se na svou budoucnost dívat růžovými brýlemi, protože člověk nikdy neví, co ho čeká, ale své sny mám. Ze všeho nejdřív si najdu na svobodě práci, zaplatím všechny svoje dluhy a pak konečně začnu žít hezký život. Chtěl bych mít rodinu, pro kterou bych postavil malý baráček v nějakém pěkném prostředí, pořídíme si také auto, abychom mohli jezdit na výlety a prostě bychom byli normální šťastná rodina.

PETR D.

Za žáky vyučující PhDr. Marie Formáčková

foto: archiv SŠ VIZE